15.kolo 1st Division I-League; Pune 15.5.2011

autor: D.A.Surin (jak jsem to slyšel vyprávět u piva)

Když jel Fero na služebku do Indie, napadlo mě, že by mohl navštívit místní fotbalovou ligu. Po týdnu mi emailoval, že z toho nic nebude, že se ptal místních na football a všichni mu tvrdili, že se ve městě nic takového nehraje. Během pěti minut mi fifa.com napovídá, že se 15.května hraje derby státu Maháráštra mezi FC Pune a FC Mumbai. Teď už Fero nemohl couvnout :-)

Z hotelu na staďák to je sedmnáct kiláků. Vyrážím pěšky skrz osmé nejlidnatější indické město. Komplex sportovišť Balewadi, kde hrají FC Pune, byl postaven roku 1994 u příležitosti Národních Indických her. Kapacita stadionu je dvacet tisíc diváků a v den zápasu se na něm tísní něco kolem třista čumilů. Na to, že hrají sedmimilionové Pune a sousední patnáctimilionová Mumbai, tak se jedná o velmi slušnou návštěvu :-) Fotbal je na úrovni Okresního přeboru a výkonnost hráčů snad ještě níž. Borcům v bílých i ve žlutých dresech překáží balón, protihráči, spoluhráči i čáry kolem hřiště. V půlce to balím a za 350 rupek sedám do rikši a frčím na hotel, kde zapínám jeden z pěti televizních kanálů věnovaných kriketu.

Fotky jsou staženy z kamery místí provenience a kvalita tomu bohužel odpovídá.

36.kolo La Ligy; Madrid 8.5.2008

autor: D.A.Surin

Myšlenka vyrazit na nějaký pořádný spiel do zahraničí, mě lákala již delší dobu. No a co je největším ligovým zápasem v Evropě? No přeci El Clasico. Na první pohled nereálná akce se začala rodit v restauraci V Ráji. To Davy u piva nadhodil, že sehnat lístek na zápas Real vs. Barca by nemusel být, až tak velký problém. Stačilo zjistit, kdy to ti španěláci kopou, zabukovat letenky a samozřejmě obstarat vstupenky na mač. Díky nadnárodním společnostem a kontaktům na správné týpky se ukázalo, že dostat se na vyprodané Santiago Bernabeu je opravdu v našich silách :-) A tak 7.května v 5:00 vyrážíme dodávkou na letiště Frankfurt-Hahn, které je domovským přístavem aerolinek Ryanair. Nechápu jak to dělají, ale za letenku se vším všudy do Madridu a zpět si řekly směšných tisíc kaček!!  Nekup to :-)

Let byl pohodový a po náročné cestě a brzkém vstávání jsme ho většinou prospali. Po dosednutí na letištní plochu vyhlédnu z okénka a na vedlejší ranveji právě popojíždí klubové letadlo Realu Madrid. To byl však pouhý předkrm nevšedních zážitků tohoto fotbalového výjezdu. Po odbavení a průchodu letištní halou na nás míří objektivy několik televizních štábů a kolem postává spoustu fanoušků v dresech Barcelony. Jedna plus jedna jsou dvě a tak je jasné, že během krátké chvíle přistane na letišti Barajas jeden z nejslavnějších klubů světa. Neváháme ani chviličku a zůstáváme v hale. Hledání noclehu musí hodinku počkat. Komu se podaří být půl metru od Henryho, Messiho, Rijkaarda či klubového prezidenta Laporty. Nacvakali jsme nějaké fotečky, dali si báčko s Henrym (ne to kecám) a už jsme si to frčeli metrem do centra, zajistit nějaký ten nocleh. Sehnat ubytování se nakonec ukázalo jako úplná brnkačka a tak za 18€ na hlavu a noc bereme hned první pokoj a hurá do nočního Madridu. Hladový a žíznivý zasedáme do jedné moc příjemné hospůdky a objednáváme si pivko a večeři. Menu je pouze ve španělštině a i vrchní vládne pouze svojí mateřštinou. Nu což, pivo pochopil a véču jsme vybrali stylem nejhezčí název v jídeláku. Zejména Dubákův Gambas gabardinas vypadal hodně nadějně :-) Po jídle si ještě objednáváme macetu v domnění, že se jedná o místní špiritus, což nám posunkovou řečí potvrdil i seňor vrchní, ale chyba lávky. Maceta je španělsky "květináč" což v přeneseném významu znamenalo pivo přiměřené velikosti :-)

Druhý den ráno vyrážíme do víru velkoměsta na klasickou poznávačku. Rychle proběhnout turisticky nejzajímavější místa, ochutnat něco z místní kuchyně, posedět na nějaké té zahrádce a ve zbytku dne zevlovat po městě. No prostě klasika. Zevling byl tentokráte dost úspěšný. Přímo v centru jsme potkali nejdražšího fotbalistu všech dob Zinedine Zidana, jak natáčí přímo na ulici reklamu na brýle. Samotný zápas začínal až ve 22:00 hodin a tak jsme měli dostatek času i na odpolední siestu a poklidný přesun ke stadiónu. Stadion Santiago Bernabeu je neskutečné monstrum, které vezme dech i fotbalovému analfabetovi. To co nás čekalo uvnitř, to byla fotbalová pohádka. Čtyři prstence ochozů tyčící se do výšky dvanáctipatrového domu a všechna místa neskutečně blízko hřiště, to je domovský stánek královského klubu z Madridu. Lístky jsme měli do třetího prstence za bránu a chvíli jsme si museli zvykat na neskutečně prudký sklon tribun. Po hodině pobytu na stadionu se začaly tribuny plnit a jak tu bývá zvykem, bylo vyprodáno. Jako jediný barceloňák z naší skupiny jsem věřil, že se Barca na hřišti již jistého mistra vzchopí. Nebylo tomu tak. Zápas byl od prvních minut hrou kočky s myší. Po trávníku tančil kompletní Bílý balet a za Barcelonu snad jedině Lionel Messi, který předvedl, že je opravdovou světovou extratřídou. První branku vsítil Raul González, který ve 12.minutě využil kombinace Gutiho a Sneijdera, 1:0. I u druhé branky z 20.minuty se nachomejtl Guti, který ideálně posadil míč na hlavu Arjena Robbena, 2:0. V 63.minutě nasadil Diarra svým soupeřům dvoje jesle a jeho přihrávku zužitkoval v Higuaín zvaný "Pipito", 3:0. V 77.minutě zahrál ve vápně Puyol rukou a létající Holanďan Van Nisterlooy bez problémů proměnil, 4:0. Čestný úspěch zaznamenala Barcelona, až tři minuty před závěrečným hvizdem. Autorem této branky byl zcela neviditelný Thierry Henry, 4:1. Zápasu sice chybělo větší nasazení ze strany katalánského celku, ale i tak se hrál velmi pohledný fotbal a to zejména ze strany Realu. Pět gólů, elektrizující atmosféra dvou odvěkých rivalů, přes osmdesát tisíc diváků v hledišti.... co si fotbalový fanoušek může více přát.

Další den ráno jsme v poklidu zašli na snídačku, kde nás tentokráte zaujalo Extremeňo serrano :-) a pomalu se přesunuli na letiště Barajas. Zpáteční let byl opět ve znamení spánku, takže pohoda. Horší to bylo se zácpami na německých dálnicích, ale ty nám již nemohly zkazit parádní pocit z parádního výjezdu. Sečteno podtrženo: letenka za 1000, půjčovné, nafta a parking 1800, ubytování 900, lupen 0 -  to dělá bratru 3700Kč. Myslím, že se nám tento výjezd povedl!

26.kolo Bundesligy; Dortmund 17.3.2007

autor: El Brejluš

Na poslední víkend strávený v Německu jsem nemohl naplánovat nic jiného než fotbal. Jelikož do blízkého Dortmundu zavítal Norimberk s Galáskem a Polákem, bylo rozhodnuto. Je jasné, že na závěrečný týden byla naplánována i rozlučková kalba, na které jsme se všichni pěkně zbourali. To je také hlavní důvod proč jsem si na spiel zapomněl vzít foťák :-( Aby toho nebylo málo, tak jsme do Dortmundu přijeli pozdě a to diky slavnejm Deutsche Bahn, které zrušily jeden vlak a druhý měl takové zpoždění, že nám ujela přípoj. Na stokilometrovou cestu nám tedy nestačily ani 4 hodiny! Což nás pěkně nasralo. Naštěstí jsme se cestou posilňovali pivkem, které zmírňovalo zdlouhavou cestu. Když jsme konečně dorazili na Vestfálský stadion, tak se již dávno hrálo a my přišli o úvodní chorály ze slavné jižní tribuny, kterou jsme měli přímo před očima. Fotbal byl takovej nijakej, plnej bojovnosti, ale bez myšlenky, bez šancí a bez střel na bránu. Není divu, že utkání skončilo výsledkem 0:0. Za 35 éček jsme neviděli ani jeden gól :-( Místním divákům to však evidentně nevadilo a povzbuzovali neúnavně celých 90 minut.
  

Allsvenskan-Men (1.Švédská liga); Malmö 8.5.2006

autor: Dubák

V rámci mého pobytu ve studené Skandinávii jsem nemohl zanedbat povinnost navštívit zdejší Allsvenskan – Men. (Švédská 1. fotbalová liga). Po dlouhém hledáni příhodného termínu jsem za krásného fotbalového počasí (8.5.2006) vyrazil do 100km vzdáleného Malmö k očekávanému Skäne derby mezi domácími Malmö FF a velkým rivalem Helsingborgs IF. Již situace při nákupu lístku, kdy mi sličná švédka oznámila, že jsou k mání pouze vstupenky k stáni, nasvědčovala tomu, že návštěva bude více jak slušná. Kapacita zdejšího přestárlého svatostánku (postaven byl k Mistrovství světa 1958) totiž činí 27500 míst. Tento stadion bych přirovnal zázemím i stylem k tomu strahovskému s jediným rozdílem, že k sezení jsou pouze dvě tribuny a z toho ta severní ještě jen z poloviny. Samozřejmě nechybí atletická dráha.

Na samotný zápas jsem dorazil zhruba s hodinovým předstihem, což se záhy ukázalo jako ideální řešení. Stadion se velmi slušně plnil a někteří opozdilci již neměli naději na slušný výhled na hrací plochu. Později uváděná 25-ti tisícová návštěva opravdu byla dovršena. Pouze sektor hostí, který byl i tak slušně zaplněn, vykazoval prázdná místa pro případné další zájemce. Má pozornost se před utkáním, ale i během něho z velké části ubírala k početného sektoru místních fans. Musím říct, že jejich nápaditost a hlavně vytrvalost byla opravdu příkladná a naše ”fotbalová” země by se od zdejších vikingů mohla v tomto jistě ledasco přiučit. Dobré atmosféře uvnitř tábora domácích příznivců napomáhal i vývoj utkání a zejména výkon domácích hráčů, kteří po rozpačitém začátku v soutěži (hraje se systém jaro/podzim) nabírají obrátky a začínají plnit roli favorita. K dobrému výkonu se připojila i největší hvězda týmu, fanoušky milovaný Jary Lithmannen. Po celý zápas byl domácími příznivci opěvován a za jejich podporu se i náležitě odvděčil. Byl suverénně nejlepší na place. Dva góly zařídil a pro obranu soupeře byl neustalým nebezpečím. A to mu ještě jeden gól rozhodčí neuznali pro údajný ofsajd. Jinak si myslím, že kvalita švédské ligy bude asi tak o ždibec lepší než úroveň naší ligy. Je znát, že švédská koruna je přeci jen 3x silnější a proto je v každém týmu nějaký ten technicky velmi dobře vybavený hráč afrického popřípadě jihoamerického původu.

V poločasové přestávce jsem se rozhodl jit na pivo a párek. Před jediným stánkem určeným pro celou tribunu, se vytvořil neskutečný dav, který nelze ani v nejmenším nazvat organizovanou frontou. Tento chaos způsobil, že jsem toho z druhého poločasu moc neviděl. Naštěstí se dav nacházel na místě odkud byl pěkný výhled na obří obrazovku, kde byl zápas promítán v přímém přenosu i se spornými momenty. Tam jsem tedy strávil úvodních dvacet minut druhého poločasu. Se závěrečným hvizdem jsem dolemtal pivo značky Åbrö neznámého obsahu alkoholu (pokud tam vůbec nějaký byl), dožvejkal obří burgr (párky neměli) - to vše za nějakých 75 SEK, shlédnul děkovačku hráčů a pomalu se odebral na zpáteční cestu za Ingrid a Inge. Málem bych zapomněl, konečný výsledek byl 3:1 pro domácí.

II.Bundesliga; Paderborn 11.9.2005

autor: El Brejluš

Na stadion klubu SC Paderborn to mám asi 15min. jízdy na kole, a když na místní staďák přijel František Straka a jeho LR Ahlen, tak jsem rozhodně nemohl chybět. Za ideálního fotbalového počasí jsem dorazil přesně na čas (výkop byl v 15:00) a ihned poznávám prvního hráče, je to Sladjan Ašanin (LR Ahlen), kterého si všichni pamatujeme ze Slavie Praha. Celkově mě úroveň fotbalu příjemně překvapila, byl to rychlý a hodně důrazný fotbal, se spoustou šancí na obou stranách. Ahlen měl díky vyloučení domácího hráče herní převahu, ale do šancí se z rychlých brejků dostávali spíše domácí. Dlouho to vypadalo, že gól nepadne, ale nakonec jsem se za 9 éček (lístek na stání) dočkal. V poslední vteřině se trefil jeden z domácích borců a posunul SCP na 4. místo druholigové tabulky. Stadion mě vyloženě zklamal, ze začátku jsem si připadal jako na krajském přeboru v Novém Bydžově. V Bydžově však nevede nad hřištěm vysoké napětí. Kapacita místního stánku je 1826 sedících a 7296 stojících diváků. Nutno podotknout, že opodál se staví novej moderní stadion pro 15000 diváků (5200sedících, 9800 stojících), který má začít sloužit od příštího roku.

kvalifikace mistrovství Afriky 2004; Lobamba 22.6.2003

autor: Šlapi st.

(Když jsem se bavil se Šlapim o tom, jak bylo v Jihoafrické republice, stočila se řeč i na místní fotbal. Slovo dalo slovo a máme tady první reportáž z Afrického kontinentu.)

Je kolem druhé hodiny nedělního odpoledne dne 22.6.2003 a my se nacházíme v jedné vesničce nedaleko Lobamby. Účelem naší návštěvy je prohlídka místního parlamentu ležícího za plotem na návsi a jakéhosi monumentu v jeho těsné blízkosti. Prohlídka celé vesnice včetně pamětihodností trvá maximálně šest minut a tak bylo nutno přemýšlet nad dalším programem. Jak se tak potulujeme po okolí, dává se s námi do řeči místní starší žena, která nás trošku rozhazuje otázkou, zda-li jsme přijeli na fotbal. K našemu nezměrnému údivu jsme záhadně minuli Svazijský národní stadion, kde se podle domorodé ženy hraje důležité utkání s Lesothem. Tomu se samozřejmě nedá odolat a okamžitě nasedáme do auta a vydáváme se hledat staďák. Kousek za ospalou vesnicí, prakticky odnikud, proudí davy fanoušků ke stadionu, který stojí osamoceně v polích. Po zaparkování musíme do fronty, kterou nám zpestřují místní, jenž se zajímají, kde se tady vzali ti bílí blázni.  U pokladny jsme narazili na další milé překvapení, lístky, na kterých je cena 30 emalangeni, stály nakonec pouze dvacku. Miluju Afriku. Procházíme vstupní branou, všude mraky lidí a před námi sportovní chlouba Svazijska - Národní fotbalový stadion, který se sestává z jedné hlavní zděné tribuny, boční tribuny také napůl zděné a zbytek ochozů tvoří třímetrový val z udusané hlíny, do které je sem tam zapíchnuté zábradlí. Zdá se, že stadion bude nabouchanej, podle mého odhadu tady pořvávají a tleskají 3 až 4 tisícovky domorodců. Atmosféra je úžasná, bubny jedou, tančí se, křičí se, skanduje se a nadává se. Usazujeme se na valu a necháváme se strhnout hrou. Přitom zjišťujeme, že babka nebyla zas taková fanynka, jak jsme si mysleli. Nehraje se s Lesothem nýbrž s Botswanou a jde o kvalifikaci na africké mistrovství. Domácí se pustili do soupeře s velkou vervou a po několika rychlých akcích (srovnatelných s naší třetí - čtvrtou ligou) vedou po poločase 3:0. Přišlo mi však, že rozhodčí (kupodivu běloch) podlehl atmosféře (to se zase nejde moc divit, kdo by chtěl vyprudit čtyři tisíce černochů) a připískával domácím. Na druhou půli se přesunujeme na narvanou hlavní tribunu (chceme si užít africkej luxus). Situace na hřišti se diametrálně mění, domácím se přestala dařit hra, rozhodčímu připískávání a Botswaně se díky stupňovanému tlaku povedlo snížit na 3:2 k obrovské radosti doprovodného týmu reprezentace Botswany, který tvořil veškeré jejich fanoušky. Přes trvající tlak se hostům už vyrovnat nepodařilo a domácí začali slavit vítězství. Což se jim prý nepovedlo celé dva roky. No a pak se slavící Svazijci pokojně rozptýlili po okolí a pohádka skončila.

15.kolo Premier League; Bolton 23.11.2002

autor: Exák

(Následující článek je výřez z E-mailu našeho stálého zahraničního dopisovatele.)

Tenhle víkend jsem se šel podívat na ty místní borce. Pro ty co nesledujou fotbalový tabulky - Bolton Wanderes vs. Chelsea. Musím říct, i když nejsem velkej fotbalovej fanda, byl to docela zážitek. Reebok stadium je monstrózní stavba, umístěna celkem daleko od centra. Okolo je obrovský nákupní centrum, tenisová hala a několik kin. Je fakt, že jsem chvíli přemýšlel, že půjdu do kina, ale nakonec vyhrál fotbal. Vysolil jsem za studentský lístek 17L. Staďák má kapacitu 25 000. Na tomhle zápase bylo asi 23 000, ale mě to připadalo našlapaný. Zapas to byl celkem vyrovnanej a vypadalo to, že Bolton vyhraje, ale ke konci dostali ušmudlanej gól. Konečnej výsledek byl 1:1. Samozřejmě jsem měl sedačku hned vedle fanoušků Boltonu a musím říct, že jsem se docela bavil. Můj slovník se rozšířil o několik novejch nadávek a samozřejmě jsem si s nima zařval a tvářil jsem se jako hroznej fanoušek BW a velkej znalec fotbalu. Jinak je pravda, že v Anglii choděj na fotbal opravdu všichni. Po fotbale jsem se na nádraží seznámil se třema místníma. Jak to asi probíhalo, jeden z nich ke mě přistoupil a zeptal se, kdy jede vlak, když jsem mu řekl, že za hodinu, prohodil pár nadávek. Samozřejmě poznal, že nejsem místní a hned, odkud jsem, co dělám v týhle části města. Jak se dozvěděl, že jsem byl na fotbale a že jsem z ČR hned mě představil těm dalším dvoum. Zavolali taxíka a chtěli ať s nima jedu na pivo. Chvíli jsem je nechal ať mě přemlouvaj, ale samozřejmě jsem s nima odjel. Prošli jsme několik hospod a všem známejm jsem byl představenej jako Peter z ČR, velký fanda BW. Pilo se hlavně belgicky pivo. Musel jsem jim dat za pravdu, že anglicky pivo chutná jak chcanky. Maj takovej blbej zvyk, že nevydržej v jedny hospodě a pořad běhaj z jedný do druhý. Mě to teď nevadilo, alespoň jsem si udělal úplnej přehled. Jinak Bolton není až tak malej jak jsem si představoval. 250 000 obyvatel je na naše poměry celkem dost.

3.kolo Mars Superligy; Ružomberok 27.7.2002

autor: D.A.Surin

Jelikož naše partička trávila letošní dovolenou ve slovenských horách, nemohli jsme si nechat ujít návštěvu prvoligového utkání tamější ligy. Nejbližší prvoligový zápas se hrál v 50km vzdáleném Ružomberoku, kam zavítal druhý celek loňského ročníku Matador Púchov. Po celodenní túře však chuť na slovenský prvoligový fotbal dostali jen 4 účastníci naší výpravy a tak vyrážíme z Roháčů pouze jedním autem směr Ružomberok. Hned během prvních pěti kilometrů zůstává osádka našeho vozu úplně štajf, to když nám silnici ve vzdálenosti asi 100m zkřížil medvěd. Po tomto nevšedním zážitku nám cesta příjemně ubíhá a už se blížíme k cíly naší cesty. Stadion v Ružomberoku má pouze jedinou tribunu a jeden ochoz za brankou a tak za 50Sk usedáme na novou hlavní tribunu a začínáme sledovat poměrně dramatické utkání s řadou gólových šancí. Místní diváci z počátku skoro vůbec nepovzbuzují, pouze skupinka asi 15 strýců s dvěma bubínky dokola skanduje Ružo, Ružo, Ružo. S přibývajícími góly v síti Matadoru a s přibývajícími borovičkami se však atmosféra v hledišti zlepšuje a konečně to vypadá jako na fotbalovém utkání. K fotbalu samozřejmě patří i pivo a párek a tak se vydáváme ke stánku s občerstvením. Pivo v těchto končinách rozhodně nepatří k nejrozšířenějším nápojům, o čemž nás přesvědčuje obsluha, když rozlévá lahváče do plastových kelímků. Zato prodavačem párků jsme upozorněni, že naproti ve stánku mají ty samé uzenky o pět korun levnější?! Tomu říkám podnikatel :-) Samotný zápas skončil jednoznačným vítězstvím domácích, za které postupně skórovali 2x Helbich, 1x Hazucha a Rák. Za hosty snižoval na průběžných 2:1 Perniš.

28.kolo Mars Superligy; Bratislava 24.4.2002

autor: D.A.Surin

Pobývá-li někdo v Bratislavě a leží-li jeho hotel 50 metrů od stadionu Interu a 100 metrů od stadionu Slovanu je pravděpodobné, že se bude hrát nějaký ten fotbálek. My jsme měli štěstí, že se 28.kolo slovenské Mars Superligy předehrávalo ve středu a tak bylo o odpoledním programu rozhodnuto. V reštaurácii pri obede jsme se dozvěděli že na Tehelné pole zavítá v té době druhá Petržalka. Vyzbrojeni informacemi, kde na staďáku točí nejlepší pivko, jsme se vydali na toto malé bratislavské derby. Bohužel spolu s námi se přišlo podívat pouhých 3072 diváků, kteří v třicetitisícovém kotli působili dosti tristně a tak o fotbalové atmosféře nelze vůbec mluvit. V kotli Petržalky sedělo asi 15 fans v dresech Artmedie a kotel domácích jsem na stadionu hledal marně. My jsme dle doporučení seděli na staré tribuně, kde čepují Corgoň za 20 Sk. Okolo seděli samí zasloužilí slovaňáci a my museli poslouchat jejich moudra a nadávky zejména na rozhodčího, obránce Kindera z Petržalky a dokonce i na jejich „oblíbence“ Sedláka hájícího belasý dres. Zato když byl v druhém poločase střídán Laco Pecko, celý stadion povstal a bývalého federálního reprezentanta doslova vytleskal. Samotné utkání skončilo 1:0 pro domácí, když ve dvanácté minutě skóroval  Vittek. Za zmínku stojí ještě poločasová přestávka, kdy nás místní moderátor přivítal slovy: Vážení športový priateľa, milý záhradkári, teraz je ideálna doba pre použití pesticidou a herbicidou od firmy.... a po celou dobu se z amplionu linuly takové hitovky slovenské dechové scény jako mega hit: Pééziinek, v Pezinku je rynek na rynku je stánek, stánek jak altánek....